Nejslabší nevadí ani u komisaře (republikace)

Česká politika nabrala v posledních letech zajímavý směr. Zatímco dříve vysoké posty, které přímo neovlivňovaly národní politickou scénu, obsazovaly osobnosti nebo byly doménou politických důchodců a těch, kterých se bylo zapotřebí zbavit metodou "vykopnutí výše", novějším trendem je nalézat kandidáty dosud neznámé, nemající vlastní program, přesvědčení, stabilní názory, o vlastní vizi raději nemluvě.

On takový člověk bez vizí je daleko více tvárný, nikdo od něj nic neočekává, protože ani nikdy nikoho nepřesvědčoval, že by měl vlastní názor, takže výsledně ani nikoho nemůže zklamat. Bude-li jednou rozhodovat tak a podruhé zcela proti dřívějšímu postupu, není nic snazšího, než odkázat na názorový vývoj.

Má-li mít politik alespoň částečnou přirozenou autoritu, a to doufám nemluvím o nepatřičném atributu politika, mělo by být patrné z jeho dřívějšího chování nebo alespoň z jednoznačných dřívějších proklamací, čeho a jakým způsobem chce dosáhnout.

Není divu, že veřejnosti připadá současná politika jako loutkové divadlo plné fascinujících postaviček, které bohužel čím dál tím méně hrají úsměvné kousky a čím dále více vylepšují v dosud nevídaných rozměrech tragická díla. S každou novou postavičkou vždy svitne naděje změny repertoáru, jen ten osvit zmizí s rychlostí blesku fotoaparátu. Ono konečně, který tragéd by přibral komika.

Výsledek je však žalostný. Namísto potřebných změn, jasné cesty, pak politika tápe houštím bez jakéhokoli cíle a bez prospěchu voličů, kteří jimi ze zoufalství snad ani být nechtějí. Bohužel politický kariérní růst nesouvisí až tolik se schopnostmi, ale se všehoschopnostmi
a prázdným kariérismem - touhou po moci a funkci jako finálnímu cíli, nikoli jako prostředku k naplnění vizí.

Jen hlupák by dnes podceňoval přímý vliv Evropských společenství na dění v České republice, a ačkoli funkce euro-komisaře není spojena s národními zájmy, nýbrž zájmy tohoto supranacionálního celku, je to právě výkon funkce, který v sobě zrcadlí hodnoty a postoje politika vzešlého z toho kterého státu, jakož i státu samotného. Proč se pak někdy divíme absurdní evropské normotvorbě, když naši reprezentanti jsou voleni absurdním způsobem. Vlastně máme přesně to, co jsme si zvolili.

Tento příspěvek byl publikován dne 16.11.2009 11:36 na blogu stránek http://houfek.blogy.novinky.cz

Z důvodu zrušení tohoto blogu včetně archivu si jej dovolil autor re-publikovat.