Kulturalismem k řešení nefunkčního multikulturalismu

Praktické zkušenosti s multikulturalismem připomínají snahu harmonického chovu psů a koček, a pokud psi nemají roztrhat kočky, je na čase opustit tuto vzletnou báchorku.

Minulé dekády byly ve znamení prosazování principů sociálního multikulturalismu, prosazování, že zcela odlišné skupiny mohou spolužít ve vzájemné harmonii, aniž by docházelo k potlačování jejich přirozeného chování s ohledem na jejich kulturní specifika.

Ve svém důsledku projev politické korektnosti vedl k posilování xenofobie, rasismu, závisti a opovržení, neboť projevy stížností sociální starousedlé většiny byly a dosud jsou považovány za cosi nepatřičného, kdežto otevřený atak „znevýhodněné“ menšiny za cosi pochopitelného.

Evropa a jí tvořící státy mají na rozdíl od řady jiných soustátí významné historické kulturní prvky, které nelze setřít žádnou unifikací práva či dostupného zboží. Tato jedinečnost pak dala vzniknout státům, které byť v zásadních principech stojí na obdobných hodnotách, spočívají zároveň na své kulturní jedinečnosti a odlišnosti od všech dalších evropských států a národů. Byť např. Němci a Rakušané se zdají být z pohledu jiných národů vzájemně podobní, zkuste říci jedněm z nich, že jsou stejní jako druzí. Možná ještě silněji by to prožívali středoevropské národy nebo jak „zápaďáci“ říkají „ti z východu“.

Podstata tkví v pochopení, že není významné hodnotit, který stát se svými tradicemi, kulturními zvyklostmi je lepší nebo horší, ale podstatné je tuto odlišnost zachovat jako zdroj inspirativní pestrosti. Nelze vyloučit, že po mnoha dekádách se státy přirozeným vývojem sblíží ještě více, jak je to konečně patrné na styku jednotlivých kulturních útvarů (úmyslně už ani neuvádím států, protože Čech a Moravan, či opomíjený Slezan o tom ví své). Snaha však docílit takovéhoto sjednocení prostřednictvím projevu politické ambice inkompetentních reprezentantů nepovede k ničemu jinému, než k posilování nacionalismus, v případě extrémního pošlapávání hodnot k extrémnímu nacionalismu. Vynucený multikulturalismus, jako projev stírání geo-kulturní odlišnosti, pak není ničím jiným, než kulturním ignorantstvím zažehávajícím radikalizaci historického etnika (starousedlíků). Vyloučíme-li nucený odsun starousedlíků, nezbývá pro zachování jejich smírné existence s příchozími nic jiného, než respekt příchozích k jejich hodnotám a zvykům. Konečně příchozí z jiných kulturních oblastí přicházejí obvykle z důvodu starousedlické kultury, ať již přímo spočívající ve zvycích a hodnotách nebo nepřímo z důvodu toho, co daná kulturní oblast dosáhla po stránce ekonomické či individuálního blahobytu.

Nikdo by neměl být nucen žít v kulturní oblasti, která mu nebude imanentní, na druhou stranu starousedlíkům v jejich kulturní oblasti nemůže být nejen vnucován odlišný kulturní rámec, ale ani nesmí být jejich kulturní rámec omezován, pokud taková koexistence má být trvale možná. Jinými slovy, kdo se kam přistěhuje, musí respektovat zvyklosti a hodnoty daného místa, není-li toho schopen, musí mít starousedlíci nezadatelné právo své kulturní hodnoty bránit a příchozího, který tyto hodnoty nerespektuje, právo vyhostit. Ochranu kulturních hodnot určité oblasti by pak bylo možné nazvat kulturalismem, který je žádoucím jevem oproti nacionalismu, který staví na povyšování a často genetické určenosti. Zní to možná paradoxně, kulturalismus tak mohou hájit přistěhovalci, etnicky zcela odlišní lidé.

Vzniká-li silné napětí z porušování kulturních hodnot mezi přistěhovalci pocházejícími z odlišných částí Evropy, tím spíše musí toto napětí gradovat, pokud se jedná o příchozí ze zcela odlišných kulturních oblastí. Má-li Evropa předejít po téměř sto letech obnovení vlny nacionalismu, musí se soustředit na ochranu kulturalismu. Chce-li někdo přijít do Evropy, nezbývá, než aby respektoval její kulturní rámec, zvyklosti a hodnoty, resp. musí žít takovým způsobem, aby neomezoval kulturu dané oblasti. Tím není dotčeno ničí právo uznávat i jiné hodnoty, vykonávat v soukromí obřady či zvyky, ale toto nesmí být omezením starousedlíků.  Příchozí, který toho není schopen, ten, kdo není schopen dodržovat hodnoty dané kulturní oblasti, by měl být nekompromisně vrácen tam, odkud přišel. Přistěhovalci jsou jako hosté v určité kulturní oblasti, neumí-li její kulturu respektovat, pak musí být vyhoštěni.

Nesnažme se smířit kočky a psy v jednom chovu. Mohlo by se totiž stát, že bez ohledu na to kdo přišel později, jedni za cenu krve druhých nastolí svůj pořádek.