Mysleme ne-eko-logicky, podporujme plýtvání

Stanovit výši „poplatku na podporu ekologické výroby“ dle výše jističe je stejně motivující k úspoře jako stanovit cenu jídla v samoobslužné restauraci podle počtu použitých talířů.

Zatímco dosud byl poplatek na podporu obnovitelných zdrojů hrazen podle spotřeby elektrické energie, nyní pod tlakem evropské komise je navrhováno stanovit poplatek podle výše jističe. Tedy pokud jste na chalupě dosud občas rozsvítili, platili jste relativně malý poplatek, zatímco Váš soused, který celý rok elektřinou plýtval, tak platil hodně. Nyní má dojít ke změně, zaplatíte stejně jako Váš plýtvající soused. Ptáte se tedy, kde je podpora úsporným spotřebičům, kde je motivace ke globálnímu snižování energií? Bohužel v tomto konceptu se vytratila.

Podpora obnovitelných zdrojů se v minulosti vymkla rozumné kontrole, resp. někteří tvrdí, že byla cíleně výhodná pro někoho… Současný stav sráží ekonomičnost a konkurenceschopnost výrobních procesů v celé Evropě a z toho vyplývají další důsledky.  Energeticky náročné provozy se stěhují jinam, lidé přicházejí o možnost zaměstnání. Takovými provozy však není jen hutní výroba, ale dnes i např. velká datová centra. S tímto přesunem odchází i odborníci a centra výzkumu. Poptávka po domácích výrobcích klesá, protože je není možné vyrobit za cenu výrobků ze zemí, ve kterých není elektřina takto zatížená.

Nově zvolené řešení sice může „napomoci“ velkým podnikům ke snížení nákladů na energii, ale ve svém důsledku je absurdní motivací k neekologické spotřebě a diskriminačním opatřením vůči malým podnikatelům a spotřebitelům, kteří budou relativně daleko více zatíženy příspěvky na podporu obnovitelných zdrojů.

Vyjdeme-li z předpokladu, že celková podpora výrobcům obnovitelných zdrojů nemá klesnout a má být od konečných spotřebitelů vybrána stejná částka, potom musí dojít k razantnímu nárůstu nákladů malých spotřebitelů a domácností. Absurdní skutečností je to, že domácnosti by mohly ušetřit tím, že odběrným místem by se stal např. celý dům a spotřeba elektrické energie mezi jednotkami by byla rozpočítávána podle podružných měřidel. Rozvineme-li tuto myšlenku, potom by se vyplatil jediný jistič pro celou obec, která by pak rozpočítávala spotřebu jednotlivců.

Má-li vést tento režim k podpoře konkurenceschopnosti výrobků na domácím trhu, potom by bylo vhodnější zvolit zvláštní daňovou zátěž (spotřební daň) z neekologické výroby, kterou by převážně musely odvádět dovozci, kteří by neprokázali, že jejich výrobky byly vyrobeny za obdobných podmínek podpory obnovitelných zdrojů.

Pokud nejsou podporovány ekologické výrobny, ale jednotky jejich výroby (vyrobená elektřina), pak je neekologické a nelogické, aby byl poplatek vázán na možnost odběru výrobku (elektřiny), nikoli na spotřebu.